ROZHOVOR

Jiří Zlatuška: Projednání územního plánu není slučitelné s pandemií

31. března 2020

prof. Jiří Zlatuška

Prof. Jiří Zlatuška je bývalý rektor Masarykovy univerzity, poslanec, senátor a radní města Brna. Zakladatel fakulty informatiky MU. Dlouhodobě se věnuje zejména vzdělávací a vědní politice a společenským důsledkům informatiky.

Město Brno minulý týden vyhlásilo veřejné projednání návrhu územního plánu. Je to podle Vás slučitelné se současnými omezeními kvůli koronaviru?

Působí to dojmem škodolibosti a zlého úmyslu, i když se může jednat jen o hloupost (to v případě, že o termínu bylo rozhodnuto již před vyhlášením nouzového stavu, jen nikdo nedokázal udělat vcelku elementární úvahu, že je je to v tomto termínu pitomost).

Soudím, že to s omezeními danými pandemií slučitelné není. Vyhláška zcela jistě nedovoluje splnit řadu předpokladů, které jsou k veřejnému projednání zákonem explicitně nebo implicitně (to druhé v kontextu toho, že zákonodárce předpokládal “normální” svět umožňující se scházet, zajít do knihovny nebo na projednávání, prodiskutovat věci s více spoluobčany bez rizika fatální nákazy a úmrtí, atd., atd). Dost si nedovedu představit, jaké důvody by MV ČR mělo mít, aby tuto vyhlášku nezrušilo, pokud se k tomu nemá město samo, nebo proč by ex post neměl uspět návrh soudu na zrušení takto “projednaného” územního plánu.

Co je potřeba k tomu, aby se brněnská veřejnost seriózně vyjádřila k předloženému návrhu územního plánu? Mohly by v současné situaci pomoci technologie? A nestačí prostě doma sepsat připomínku a poslat ji poštou na magistrát?

Projednání s veřejností znamená možnost nějaké strukturace diskuse na straně veřejnosti (pokud o to má veřejnost aspoň minimální zájem) a aspoň rudimentální formu dialogu mezi veřejnou správou a občanskou společností. To není nahraditelné jen nějakým jednosměrným zasíláním připomínek od jednotlivců, kteří nemají účinné možnosti si mezi sebou “tříbit” názory při kolektivních jednáních. To, co označuji za strukturu dialogu, musí umožnit detailnější projednávání ve skupinách, i následné probírání a zvažování těch skupinových názorů.

A předpokládá to i zákon v podobě ustanovených zástupců veřejnosti - jak ale chcete sbírat v dané situaci 200 podpisů a jak pak tyto lidi vůbec shromáždit k debatě, aby zástupce opravdu jejich kolektivní náhled zastupoval?

Technologiemi toto jen tak nenahradíte - a zejména to nenahradíte bez předběžné přípravy na to. Lidé ty technologie k takovému účelu musí umět efektivně používat, ale to je nenaučíte stylem, že je do toho naostro hodíte (podobně to není ani metoda, kterou by se člověk třeba učil plavat).

Co navrhujete jako řešení?

Pochybuji o tom, že lze postupovat jinak než zrušením té vyhlášky a novým vyhlášením až v situaci, která projednání dovolí. Nový územní plán obsahuje řadu nových konceptů regulace a jen k pochopení toho, co znamenají (pojmy ze stávajícího územního plánu pro to nestačí), je potřeba “normální” sociální prostředí, nikoli prostředí karantény, izolace, zákazu sdružování, atd.

Město je ale pod silným tlakem - na Silvestra 2022 přestane platit současný územní plán z roku 1994 a když nebudeme mít nový, začnou platit zákony džungle. Neměli bychom se toho obávat?

Hlavně je zde vidět, že se nejedná o něco urgentního, co se musí řešit za nouzového stavu, ale o problém, s nímž žijeme už dvě desetiletí. V Parlamentu se dnes přijímá řada úprav, které se nějak vypořádávají s nouzovým stavem: třeba v oblasti vysokých škol dojde k prodloužení mandátů zvolených členů akademických senátů, přijímání ke studiu bez dokladů o maturitě nebo ke změně hlasování komisí z tajného na veřejné, atd. V dané situaci je jistě možné s něčím takovým přijít i pro dokumenty územního plánování. Město Brno, a možná i jiná města, by mělo své úsilí zaměřit tímto směrem, nikoli se vymlouvat na termín - kde konec roku 2022 je ještě dost daleko, takže stahují spodky opravdu daleko před brodem - a dělat kroky, které jsou nepřátelské vůči občanům města.


Rozhovor vedl Jakub Kořínek